1. Řecká defenzivní jízda ke zlatu (2004)

Nejsenzačnější evropští šampioni všech dob dokázali šokovat v každém utkání, kdy se na turnaji objevili na trávníku. Ve skupině nejdřív porazili domácí Portugalce, pak postoupili na úkor Španělů. Ve čtvrtfinále vyřadili obhájce zlata z Francie, o kolo dál rozjeté Brücknerovy hochy, které už kdekdo viděl se zlatými medailemi na Staroměstském náměstí.

A svou stěží pochopitelnou (a sledovatelnou) jízdu na defenzivní pohon (za 285 minut play off ani jednou neinkasovali!) dokonali finálovou výhrou nad Portugalskem s Figem, Ruiem Costou a mladým Ronaldem. Před turnajem přitom bookmakeři na jejich triumf vypsali hned po Lotyšsku nejvyšší kurs ze všech 16 účastníků…

2. Dánští šampioni last minute (1992)

Na závěrečný turnaj do Švédska se neprobojovali, přesto z něj odjížděli jako šampioni. UEFA je na poslední chvíli zařadila do turnaje místo Jugoslávie, jíž v té době zmítala občanská válka a která skončila v kvalifikační skupině o bod před nimi. Hráče musel trenér Möller-Nielsen pracně shánět na dovolených, na turnaj přijeli bez pořádné přípravy i bez nervů.

Po 2 zápasech měli jen bod a vše nasvědčovalo tomu, že se brzy na prázdniny vrátí. V posledním duelu skupiny a přímém boji o postup měli proti sobě nabušenou Francii s Papinem, Cantonou a Deschampsem, která tehdy 21 zápasů v řadě neprohrála. Jen 12 minut před koncem to změnil Lars Elstrup, Dánové pak v semifinále zastavili po penaltách obhájce zlata z Nizozemska a v boji o zlato zaskočili německé úřadující mistry světa…

3. Panenkou pokoření Němci (1976)

Nikdo nebyl v té době ve světovém fotbalu suverénnější než Němci. Z posledních 4 let měli tituly mistrů světa i Evropy, Beckenbauer jednoznačně převyšoval soupeře. Možná ještě Nizozemci by jeho týmu mohli znepříjemnit život, na závěrečném turnaji v Jugoslávii se neochvějně čekala repríza finále z předešlého MS. Jenže Čechoslováci byli proti, úřadující vicekrále světového fotbalu poslali v semifinále ze hry v prodloužení.

A nastavovalo se i ve finále. Němci totiž stihli na poslední chvíli vymazat náskok týmu se lvíčkem na prsou 2:0 a nakonec došlo na penalty. V nich se stal nesmrtelným svým dloubáčkem Antonín Panenka a naopak svým ragbyovým kopem nadosmrti zatraceným Uli Hoeness.

4. Stříbrná jízda nového týmu (1996)

Samostatný český tým existoval teprve 2 roky. Kostru výběru Dušana Uhrina tvořili v Evropě nepříliš známí hráči Sparty a Slavie a po úvodní prohře s Němci se s ním počítalo ještě méně. Zvlášť, když jako další na řadě byli tehdejší vicemistři světa z Itálie. Jenže jejich kouč Sacchi posadil většinu svých hvězd a góly Nedvěda a Bejbla jeho pýchu potrestaly. V play off Češi vyřadili Poborského lobem Portugalsko Ruie Costy, na penalty Zidanovu Francii a ve finále s Němci byli 17 minut od zlata.

5. Islandské kopnutí do kolébky (2016)

Seveřané ze skromného ostrova s populací pouhých 330 000 obyvatel nikdy předtím na velkém turnaji nestartovali, ovšem ve Francii se dočkali nezapomenutelné premiéry. Nejdřív remizovali s Portugalskem, jehož hvězda Ronaldo měla na trhu 4x vyšší hodnotu než celý islandský kádr. Bod brali i s Maďarskem, pak porazili Rakousko a zajistili si tak senzační postup. Ještě víc šokovali, když v osmifinále zasadili další ránu Anglii. Tu vyřadili 2 rychlými trefami a donutili jejího kouče Hodgsona k okamžité rezignaci.

6. Německý konec na španělském štítu (1984)

Na předešlých 3 evropských šampionátech posbírali 2 zlata a 1 stříbro. V roce 1984 přijeli do Francie coby vicemistři světa. V závěrečném duelu základní skupiny potřebovali k postupu bod s tehdy průměrným Španělskem a málokoho napadlo, že by se jim to nemuselo povést. I na trávníku to tak vypadalo, Němci byli lepší a v 90. minutě drželi potřebných 0:0. Jenže pak udeřil hlavou obránce Maceda a favorit turnaje si mohl balit…

7. Lotyšská závora pro Němce (2004)

A znovu překvapení na úkor Němců. Před 12 lety dorazili do Portugalska ověnčeni stříbrem z MS a po remíze s Nizozemskem se měli naplno rozjet s největším outsiderem turnaje. Pro skromné Lotyše byla obrovským úspěchem už jen samotná účast na turnaji. Kanonáda do jejich sítě se ale nekonala. Verpakovskis a spol se vybičovali k bojovnému výkonu, jehož výsledkem byla bezbranková remíza. A Němci po následné prohře s českými náhradníky turnaj opustili už po skupině.

8. Mistři světa krok od vrcholu (1968)

Parta kolem Bobbyho Charltona si 2 roky po premiérovém zisku zlata na mistrovství světa jela do Itálie pro další úspěch. Zvlášť, když ve čtvrtfinále vyřadila obhájce titulu ze Španělska, když dokázala vyhrát doma i mimo své ostrovní království na jejich půdě. Jenže 2. velké finále po sobě zůstalo pro Albion jen snem: v semifinále jej gólem v 87. minutě vyřadil Dragan Džajič, tým si spravil chuť až v boji o bronz.

9. Kolaps Beckhama a spol. s Rumuny (2000)

Rumuni dodnes odehráli na evropských šampionátech už 17 zápasů, dokázali však vyhrát jediný. V roce 2000 se postavili v závěrečném vystoupení ve skupině Anglii, které stačil k postupu bod. Silný tým kolem Beckhama a Scholese mířil rovnou za 3, když po 1. poločase vedli zásluhou Shearera a Owena 2:1. Jenže nakonec mu proklouzla i remíza. Střídající Ionel Ganea v 89. minutě dokonal obrat trefou z penalty.

10. Norská deka na lesk z Ligy mistrů (2000)

Už na mistrovství světa 2 roky předtím Norové šokovali Brazílii, kterou zdolali 2:1. Teď si vyšlápli na sebevědomé Španěly, kteří pár týdnů předtím jako první země v historii obsadili svými kluby celé finále Ligy mistrů. Raúla a spol. tehdy zaskočil Steffen Iversen a Seveřané slavili výhru 1:0. Norům nakonec úspěch nestačil, zato Španělé se oklepali a šli dál.