Island hrál v posledním utkání základní skupiny s Rakouskem o postup do osmifinále. Pro nováčka na jakémkoli velkém turnaji, pro zemi s pouhými 330 000 obyvatel něco stěží představitelného. Surrealistický sen. V zápase ostrovanům stačila i remíza, jenže tu v posledních minutách bránil proti finišujícím Rakušanům s vypětím sil. Už se zdálo, že musí povolit. V nastavení ovšem utekli Islanďané ve 3 a svůj brejk proti osamocenému obránci proměnili ve vítězný gól.

Benediktsson však „přišel o vědomí“ už dávno předtím, už ve chvíli, kdy se trojice jeho krajanů dostala s míčem z půlku. Co vlastně do mikrofonu piští? „Spousta volného prostoru! Theodór Elmar je sám na jejich polovině! Je to 3 na 2! Emmi (zdrobnělina pro Elmara)!Jde do šestnáctky! Jde do šestnáctky! Emm! Ááááá! Jo! Jo! Jo! JO! JO! Jááááááááá, tohle vyhrajeme! Jsme v osmifinále! Jsme v osmifinále! Porážíme Rakušany! Přišel jsem o hlas, ale to nevadí! Postupujeme! Arnór Yngvi Traustason dává gól! Island 2, Rakousko 1! Nikdy mi nebylo tak dobře! Arnór Yngvi Traustason nám vystřelil první vítězství!“

Není to úplný výčet toho, co říká, 2 věty scházejí. Nedokázal je rekonstruovat ani jejich samotný autor… Když si Benediktsson svůj komentář poslechl s odstupem, byl ve svém projevu daleko střízlivější, možná se za to, jak se nechal unést, styděl. „Je to můj hlas, ale nerozumím úplně všemu, co tam říkám. Ale o tomhle jsem snil už jako kluk. Prožívám svůj sen, ty emoce je těžké popsat,“ řekl Islanďan, jenž při své práci rozhodně neseděl na židli, ale se sluchátky na uších poskakoval vestoje.

Tohle bylo proti Rakušanům. Považte, co by asi dělal večer, kdyby večer Island vyřadil Anglii…